Vracov

„Kombinovaný zájezd vlakem a linkovými autobusy do Vracova a Ratíškovic dne 7.10.2026

V uvedený den se uskutečnil po letech váhání výše uvedený zájezd na soukromou zahradní železnici s názvem „Železnice 600“ a po domluvě s majitelem a tvůrcem panem Zdeňkem Išem i v tzv. mimoprovozní den, a to ve středu pro bývalé železničáře. Podmínkou bylo, aby nás bylo minimálně i maximálně 30 lidí. Přihlášeno bylo skutečně 30, dva dny před zájezdem pro nemoc odřekla jedna účastnice, ale ta byla nahrazena Jirko K.

Jeli jsme z Ostravy tradičně vlakem EC 101 Moravia a při procházení vlaku ved. zájezdu zjistil, že není jedna z přihlášených. Ta se ozvala asi před 7 hodinou, že si spletla čas odjezdu (a to i přesto, že měla písemný pokyn na tento zájezd!). Takže nás nakonec bylo 29.

5-ti minutové zpoždění Moravie se do Přerova navýšilo až na 15 minut, ale to ještě nic nehrozilo. Až v Hulíně najednou jsme stáli a stáli, až z toho bylo 45-ti minutové zpoždění. Intervence na průvodčí (když už zpoždění bylo téměř 20 minut), aby u dispečera požádaly, aby ve Starém Městě u UH zajistili přípojný spěšný vlak na Brno (aby počkal), kterým jsme měli cestovat do Vracova byla s výsledkem ano počká, pokud nezvýší zpoždění. To se bohužel nestalo, takže co včíl. Nezávisle na sobě ve vlaku 3 skupinky účastníků začali hledat náhradní řešení. Jet do Hodonína a odsud autobusem? Nebo ze Starého Města busem do UH a zde na osobní vlak, ale s 50-ti minutovým zpožděním, místo předpokládaného a dohodnutého příjezdu do Vracova? Nebo čekat ve SM u UH na další za dvě hodiny jedoucí vlak do Vracova? Nakonec druhá varianta byla realizována a to i přesto, že z autobusového nádraží v UH jsme na vlakové nádraží šli asi 12 minut pěšky. Ještě bylo třeba přemluvit majitele ZŽ, aby s námi pobyl aspoň hodinu, protože tento si odskočil z práce.

Vlastní prohlídka ZŹ nás nadchla, hlavně z důvodů, že všechna zařízení byla vyprojektována a vyrobena jako originální výrobek přímo majitelem. Jednu z lokomotiv vyráběl 2 roky a letos to je už 20 let budování a postupného provozování této dráhy. Dvakrát jsme projeli rychlostí asi 15 km/hodinu celou trasu ZŹ a poté nás majitel ještě provedl chůzí po staničkách a dílenských prostorech. Opravdu skvostné dílo svědčící o umu a zručnosti rukou. Po hodině jsme se rozloučili a šli na oběd do místní restaurace „U Petra“. Až na dvakrát vrácený vepř. řízek vše proběhlo tak, že do Ratíškovic jsme odjížděli již dle plánu. Tady už na nás v Muzeu ve vagoně čekali a taky byly připravené 3 šlapací drezíny na plánovanou projížďku po trati vlečky z Rohatce do lignitových dolů (Baťova vlečka). Utvořili se 4 skupinky zájemců po 6-ti lidech (2 šlapali a 4 se vezli). V první drezíně byli „koníci“ Víťa K. a Milan R., ve druhé Jarek Š. a Josef Ju, a ve třetí Ladislav B. a Petr M., 4 skupinka čekala až se vrátí z vyjížďky některá z těch tří. A to se taky podařilo, protož místo hodinového šlapání do km 2,5 jsme jeli jenom asi polovinu, něco přes 1 km. Ve čtvrté drezíně jako koníci byli Josef Ju a Maruška Ř. Všichni účastníci jízdy šlapacími drezínami si to užili a bylo z toho náramná zábava.

V Ratíškovicích to bylo tak rychlé, že jsme stihli autobus, co jsem původně plánoval s dojezdem do Hodinína v době když už to ale nevycházelo na EC Polonia. Nicméně, když jsem zjistil, že Polonia má 1 minutu zpoždění, tak z autobusového nádraží jsme „pohli“ a skutečně s příjezdem vlaku jsme dobíhali na nástupiště i my a tak jsme nakonec do Ostravy se vrátili o 2 hodiny dříve, než byl plán. I když tento nebyl dodržen, protože byla v plánu ještě posezení v cukrárně v Hodoníně. Přesto, ale zavládla spokojenost, že nakonec „vše dobře dopadlo „ i přes počáteční stresující situace.

Tímto bych chtěl poděkovat všem účastníkům zájezdu, za jejich ukázněnost a že i přes mimořádné změny v příjezdu na akci a cestování navíc vše zvládli s pohodou a snad i s úsměvem.

Zprávu sestavil (mimořádně) přímo vedoucí zájezdu Josef Juřeník Ve Výškovicích 9.10.2026

Foto: